Part 3 Okolí Zvolenu - Martin a cesta do Prahy - Na týden polointegrovaným obytným vozem Fiat Ducato.

Měli jsme velké štěstí, že jsme narazili na nejlepší místo pro přespání s obytnými vozy, co jsem si jen mohla přát. Očima rodičů malých dětí jsme nalezli místo uprostřed přírody, kde děti můžu volně běhat. Žije se zde udržitelným způsobem života, takže pokud se najíte a máte nějaké organické zbytky, odnesete tyto zbytky třeba prasatům do ohrady.

Děti jsou tu jak v ráji. Můžou jezdit na koních, budu mít zpestření v podobě jízdy na malým traktůrku, mohu hladit kozy. Všude běhají slepice a kočky. Majitele kempu nezapomněli také na dvě trampolíny a stromový domeček. Toto místo vyniká velmi příjemnou a přátelskou atmosférou.

Všichni se usmívají, radují se a užívají si přítomný okamžik. Pro nás krásné zakončení výletu a splnění snu cestovatelů s obytný vozy s dětmi. Toto je místo, kam se budeme vracet. Cena za noc vyšla na 60 € ale v ní je zahrnuto:

• 2 dospělí

• 2 děti

• 2 večeře

 Zde v kempu je až půl roku dopředu plná rezervace a my měli štěstí dle majitelky, že jsme se sem dostali. Další den jsme přijeli de Zvolenu a zamířili do Slovenského Martina, kde vystoupila část naší posádky. Zpátky jsem se vracela jen já s malou dcerkou. V Martinu jsme se chvíli zdrželi a vyrazili dál směr Praha. Těsně před 8. hodinou večerní však padla velká únava. Chtěla jsem jet co nejdále, abychom v neděli, než vrátíme dodávku, měli čas a byli brzy doma, což se díky zácpám nakonec stejně nepodařilo.

Ale nebudeme předbíhat. Večer jsme se tedy snažit dojet co nejdál, avšak jsem cítila únavu. Malá už protestovala, že Chce spinkat a proto jsem začala hledat další místo na přespání. Moc míst v této oblasti na hranicích okolo Starý Hrozenkov nebylo, resp. byly zde hlavně kempy a vzhledem k tomu že už bylo pozdě a hned ráno jsme chtěli vyrážet, tak mi nedávalo moc smysl platit za kemp. Hledala jsem volnou oblast, parkování kdesi mezi poli nebo u lesa. Nakonec jsem našla dobře ohodnocený stellplatz Spytihněv, který byl tady trochu dál než jsem očekávala, zhruba 45 min. Od starého Hrozenkova na trase mezi Uherským hradištěm a Otrokovicemi u Zlína.

 V noci jsme přijeli na místo a šli hned spát. Asi v 6 hod. ráno nás probudilo pískání, což bylo nepříjemné, protože jsem plánovala se vyspat déle, jelikož jsme na místo dorazili opravdu pozdě. Hlavně jsem nevěděla, co se děje, ale napadlo mě, že při večerní sprše již došla voda a že by se mohlo jednat o poruchu čerpadla. Proto jsem napsala majiteli karavanu a ten mi hned odpověděl, že mám vypnout vodu a nahřívání vody. Poté co jsem to udělala, zvuk utichl a dokonce nepříjemný vítr ustal. A mohli jsme jít ještě chvíli spát a odpočívat a to se povedlo.

 No probuzení resp. po vzbuzení dcerkou, která mě vytáhla z postele, jsme otevřeli dveře karavanu a vítali spolu krásný teplý letní den. Svěží zelenou travičku kolem naší dodávky a i ostatní dva karavany, které jsme v noci zaznamenali. Vzala jsem si plavky a ručník a vydali se ke kanálu poblíž. Zvládla jsem se osvěžit a dcerce se to nelíbilo, protože na dně řeky bylo poměrně velké množství bahna, ale přesto ve vedru se takové osvěžení velmi hodilo. Pak jsme se vydali k dětskému hřišti. Hned u restaurace, která je u tohoto placu, vede cyklostezka a protože byla neděle tak musím říct, že toto místo bylo opravdu velmi vytížené. Na jídlo čeká dlouhá řada lidí v dresech. Malá si to užila, protože si hrála na písku a seznámila se s kamarádkama.

 V restauraci jsem chtěla vegetariánské jídlo, ale protože v nabídce nebylo, dala jsem si burgr s trhaným masem a hranolkami, takže většina jídla smažená. Burger s trhaným masem, no myslím si, že kvůli velkému vytížení, neměli prostě čas to maso pořádně propéct a jestli jsme snědli tak třetinu jídla a opravdu jsem nechtěla jídlo reklamovat. Když ale bylo všude spousta lidí, došla jsem k závěru ,že bude lepší zmizet a zanechat recenzi dvě a půl hvězdičky z 5. Tady nemohu úplně doporučit a na otázku, zda si můžeme dát flat-white kávu, tak se paní tvářila, že ještě nikdy neslyšela tento výraz flat-white a rostlinné mléko neměla na výběr neměla.

Vydali jsme se už cestu do Prahy. Bylo poledne a brzo na dálnici D1 mezi Zlínem a Prahou jsem zjistila, že řízení bude opravdu pro otrlé. První kolona a už jsem se nehla z místa. Pomalu popojíždím vleklou kolonou, všude utrápených obličejů plno, teplota stoupá. Vzala jsem mobil, dala nahrávat zvuk a začala diktovat tento text. Občas jsem si do toho zamávala s řidičem v naproti jedoucím obytným voze a malá vzadu jak jaderná elektrárna. Tohle byly vyčerpávající informace v koloně na Prahu a můžu říct, že po týdenním road-tripu po střední Evropě se cítím naprosto skvěle. Budu brzy vyzvedávat naše nové obytné auto Fiat Affinity 180 Family a tak už přemýšlím, jak pro vás připravit upoutávku na daleko větší cestu, než byl tento výlet.

 Á že by se už kolona konečně rozjela?